pink

Za léta trpělivého pozorování získali přírodovědci jasnější představu o tom, jak tygr žije. Představme si, že nahlížíme do života typické tygří rodiny v krásném pralese Ranthambhore v severní Indii. Samec měří od čenichu ke špičce ocasu asi tři metry a váží přibližně dvě stě kilogramů. Jeho družka měří asi 2,7 metru a váží zhruba 140 kilogramů. Mají tři mláďata, jednoho samečka a dvě samičky.

V tomto pralese někdy teplota stoupne i nad 45 stupňů Celsia, ale tygří rodina si našla stín pod bohatě olistěnými stromy. Také se mohou kdykoli ponořit do chladné vody blízkého jezera. Kočky, které plavou? Ano, tygři vodu milují! Ví se o nich, že uplavou bez přestávky více než pět kilometrů.

Sluneční světlo prosvěcuje stromy a dopadá na zářivě oranžové tygří kabáty, které vypadají, jako by žhnuly. Černé pruhy se lesknou a bílé skvrny nad jantarovýma očima se nádherně třpytí. Když chvíli pozorujeme ta tři mláďata, jedno od druhého snadno rozpoznáme podle jejich odlišných pruhů na těle a podle zbarvení obličeje.


Jak tygr roste

Když tato tygří matka čekala mladé, vyhledala si vhodnou noru, dobře skrytou za hustou vegetací. Nyní odtud má rodina pěkný výhled na pláň s jezírkem, které přitahuje jiná zvířata. Tygřice vybrala toto místo tak, aby mohla lovit, a přitom být nablízku svým mláďatům.

Těm se od narození věnuje velká péče. Jejich matka je hýčká mezi svými tlapami, otírá se o ně čenichem, líže je a při tom jemně mručí. Když jsou mláďata starší, začínají si hrát na schovávanou a také se perou. Tygří mláďata sice neumějí příst, ale asi od jednoho roku věku vyrážejí hlasité zvuky, když se jejich matka odněkud vrací.

Mláďata ráda plavou a hrají si s matkou ve vodě. Představte si tygřici, jak sedí na kraji jezera a ocas si máčí ve vodě. Každou chvíli jím mrskne a zchladí své horké tělo studenou sprchou. A když už mluvíme o ocasech, mláďata nikdy neomrzí honit mámin ocas, jak se mrská ze strany na stranu. Tygřice si tak s mláďaty nejen hraje, ale také je učí umění vrhnout se na kořist. To budou potřebovat později, až začnou lovit. Mláďata také ráda lezou po stromech, ale když je jim asi patnáct měsíců, jsou již příliš velká a těžká, a už se jim neleze dobře.


Úloha otce

Až donedávna se mnoho zoologů domnívalo, že tygřice vychovává svá mláďata sama a že samec, kdyby dostal příležitost, by je zabil. Avšak u většiny tygrů to tak není. Tygří otec mizí na dlouhá období v džungli a potuluje se po svém teritoriu, které má rozlohu přes padesát čtverečních kilometrů, ale také navštěvuje svou rodinu. Možná se při své návštěvě připojí k tygřici a mláďatům v lovu, a dokonce se s nimi podělí o kořist. Jako první z mláďat snad začne žrát agresivnější sameček. Ale pokud chamtivě odhání své sestry příliš dlouho, matka ho šťouchne, anebo ho dokonce smete tlapou, aby i samičky dostaly svůj spravedlivý podíl z hostiny.

Mláďata si se svým mohutným otcem ráda hrají. Oblíbeným místem k takové hře je blízké jezírko. Tygří otec si lehne na záda do vody, takže je pod vodou až po hlavu. (Tygři nemají rádi, když jim voda šplouchá do očí.) Pak svým mláďatům dovolí, aby se o něho otíraly čenichem, a on jim líže obličej. Je zřejmé, že je zde silné rodinné pouto.


Lidožrouti?

Knihy a filmy často zobrazují tygry jako zuřivé, agresivní tvory, kteří číhají na lidi, napadnou je, zraní a sežerou. To je ale daleko od pravdy. Obecně vzato, tygři nejsou lidožrouti. Když tygr vidí v pralese člověka, obvykle raději tiše zmizí. Je zajímavé, že lidský pach tygrům podle všeho nic neříká.

Avšak za jistých okolností může být hladový tygr skutečně nebezpečný. Jestliže je starý a přišel o zuby nebo jestliže ho lidé poranili, možná nemůže normálně lovit. Podobně pokud lidská sídla zasahují do jeho teritoria, jeho přirozená kořist může být vzácná. Z takovýchto důvodů tygři v Indii zabijí ročně asi padesát lidí. To je však asi stokrát méně než počet lidí, které zabijí hadi. K útokům tygrů dochází hlavně v močálech gangské delty.

Podle dr. McDougala nejsou tygři tak nebezpeční, jak si většina lidí myslí. Když překvapíme tygra z blízka, může ho to sice vyprovokovat k útoku, ale jak dr. McDougal říká, „tygr je velmi klidné a pokojné zvíře“. „Když na tygra narazíte, obvykle nezaútočí, třebaže jste poměrně blízko.“

Agrese je vzácná i mezi tygry samotnými. Mladý tygr se například zatoulá do teritoria jiného tygra a natrefí na domácího pána. Bude následovat temné mručení, řev, při kterém stydne krev v žilách, a zuřivé vrčení tváří v tvář. Ale když starší samec ukáže svou nadřazenost, ten mladší se na znamení podřízenosti obvykle převalí na záda, tlapy vyhodí do vzduchu, a je po konfliktu.


Budoucnost této velké kočky

Ne, člověku nebezpečí od tygra nehrozí, ale tygrovi od člověka ano. V současné době se vynakládá úsilí zachránit tygra před vyhynutím. Několik asijských zemí založilo tygří rezervace. V roce 1973 byla v národním parku Corbett v severní Indii zahájena zvláštní akce zvaná ‚projekt Tygr‘. Finance a vybavení potřebné k tomuto projektu přicházely z celého světa. Nakonec bylo v Indii zřízeno osmnáct tygřích rezervací o celkové rozloze více než 28 000 čtverečních kilometrů. V roce 1978 byl tygr také připsán do seznamu ohrožených druhů. Výsledky byly úžasné! Před zákazem lovu byli tygři plaší a ze strachu z člověka lovili hlavně v noci. Ale po několika letech ochrany se začali pohybovat po rezervacích a lovit za denního světla.

Přesto tygrovi stále hrozí nebezpečí: mezinárodní poptávka po léčebných přípravcích tradiční asijské medicíny, které se dělají z částí tygřího těla. Balík tygřích kostí může v Indii vynést více než 500 dolarů, a než projde zpracováním a dostane se na trh na Dálném východě, stoupne jeho cena na více než 25 000 dolarů. Když jde o takové peníze, jsou chudí vesničané v pokušení spolupracovat s pytláky tygrů a snažit se přelstít strážce parku. Zpočátku bylo úsilí o záchranu tygra úspěšné, ale od roku 1988 nastal obrat k horšímu. Dnes se po Ranthambhore potuluje jen asi 27 tygrů, kdežto před dvaceti lety jich bylo 40 . A na celém světě je tygrů možná jen 5 000!